MABROC-Czechia, s.r.o.

 Pro většinu lidí dnes příprava čaje obnáší ponoření sáčku s obsahem anonymní čajové směsi do šálku s horkou vodou. Pití čaje bývá v Česku zcela obvyklou záležitostí. Ráno ke snídani, po obědě, při nemoci. To jsou momenty, kdy je tento nápoj vyhledáván. Horší ale je, že tento čaj je většinou sáčkový, to znamená podstatně méně kvalitní a často ve směsi. Je uzpůsoben strhujícímu životnímu stylu moderního světa, kdy je každá minuta drahá. Ponořit sáček, nechat 3 minuty v horké vodě, vypít a pádit. Nic míň, nic víc. Avšak „umění čaje" se během staletí stalo plnohodnotným způsobem kulturního projevu mnoha národů. Navíc je přístupné širokému okruhu lidí. Proč tedy zůstávat jen u věcných údajů prospěšnosti pití čaje a neseznámit se s filozofii čajové kultury?

Japonsko
 Pro japonské mnichy bylo pití čaje vždy posvátným úkonem, slavnostním obřadem. Byli to oni, kdo z požívání tohoto ušlechtilého nápoje udělali celou kulturu. Během doby vznikla okolo pití čaje řada různých rituálů, což zcela jistě nebyla náhoda. Japonská čajová ceremonie je ze všech čajových ceremonií nejvíce organizována a kodifikována. Její řad strohé a rafinované krásy byl vytvořen japonskými čajovými mistry v 16. století, ale za základ sloužil způsob pití čaje čínskými vzdělanci, kteří k pití čaje měli zvláště vyhrazené prostory i domky.

Japonská ceremonie se odehrává v malém, k tomuto účelu postaveném domku v zahradě rezidence, ke kterému vede cesta z oblázků. Architektura a vnitřní zařízení domku jsou poznamenány zvláštní rafinovanou prostotou ve výběru materiálů a jejich použití. V uspořádání jednotlivých stavebních prvků a vnitřního zařízení je důsledně dodržována asymetrie. Materiály jsou pouze přírodního původu a bývají často zpracovány zdánlivě hrubým způsobem. Žádný motiv se neopakuje, neboť opakování je považováno čajovými mistry za vulgární. Do místnosti, kde se vlastní ceremonie odehrává, se prochází velmi malými a úzkými dveřmi.

 Hostitel pozve hosty dovnitř, kde je rozsadí podle předem určeného pořadí. Zatímco se ohřívá voda, hostitel odměří speciální lžící čaj do keramické misky. Všechny pohyby jsou předem předepsaný a jejich záměna je považována za vážnou chybu. Hostitel nabídne připravený čaj prvému hostovi, na jehož počest se obvykle ceremonie provádí. Ten po třech rituálních doušcích podá misku s čajem sousedovi. Také zde jsou všechna gesta a rozmluva předepsány a respektovány.
Po vypití čaje si mohou hosté na požádání prohlédnout čajové nářadí, zeptat se na původ čaje a komentovat tyto věci předepsaným způsobem. Mimo úzkostlivě dodržované asymetrie a neopakování motivů existují další zásady v uspořádání květu a prostředí v místnosti ceremonie. V zimě mají evokovat teplo, v létě svěžest a chlad. Hostitel má také pamatovat na déšť a umístit u východu příslušné množství deštníků.
 Takto provedený obřad má vyvolávat pocit jednoty člověka s přírodou, s čajem a s ostatními bytostmi, a v tomto duchu jej také japonské nadace čajových škol šíří.

Čína
Dalším známým čajovým obřadem je méně formální čínská ceremonie, která vznikla z taoistického způsobu pití čaje. Tato ceremonie se koná ve volné přírodě na pěkných místech a pije se při ní spařený čaj. Příroda je skvostným místem pro pití čaje. Staří Číňané to dobře věděli. Na starých čínských kresbách a grafikách vidíme je, jak pijí čaj u potoku, řek, pod skalami i na skalách, na horách, na břehu moře, pod stromy i na stromech. Vidíme je připravovat a pít čaj v lodích na jezeře, ve skromné chýši pod stromy i v trávě mezi bambusovým houštím. Pijí čaj i v náruči svých žen a milenek.

Velká Britanie
 V Británii se čaj stal velice populárním během 17. století. Asi v polovině tohoto století nahradil čaj gin a pivo jako nápoj obyčejného lidu. Vládní úředníci z toho sice neměli moc velkou radost, protože je to připravilo o značnou část příjmu daní z alkoholu. Proto také uvalili na čaj vysoké daně, které však byly v polovině 18. století razantně sníženy. Traduje se, že osobou, která zavedla zvyk čaje o páté, byla Anna, komtesa z Bedfordu, která na počátku 19. století docela rozumně vyplnila šálkem čaje nudný čas mezi obědem a večeří. Všichni rychle souhlasili a národní zvyk byl na světě. Ovšem ani tradice odpoledního čaje se nerodila snadno. Přestávka na čaj se moc nelíbila podnikatelům, protože podle jejich názoru překážela při práci jejich zaměstnanců. Brzy si však uvědomili, že nemohou vstoupit mezi britského dělníka a jeho čaj. To by znamenalo vzpouru. Tato zvláštní bitva byla vyhraná a přestávka na čaj se stala nedílnou součástí britského způsobu života. Čaj a vzpoura však jdou ruku v ruce. Nejslavnějším důkazem se stal Boston, kde 16. prosince 1773 skupinka mužů shodila z paluby lodě britské Východoindické společnosti náklad čaje do vod přístavu. Nelíbily se jim daně, uvalené na dovoz čaje. Dnes však jsou čajové diskuze mnohem klidnější a kultivovanější. Popíjení čaje a povídání nad jeho šálkem je jedním z nejskvělejších zážitků, které si Britové v dnešním přetechnizovaném světě mohou dopřát.
V současné době odpolední čaj v Anglii může být pojaty jak oficiální záležitost nebo jako neformální setkání, může to být intimní posezení pro dva nebo taneční večer pro pět stovek lidi. Důležité je dodržet základní pravidla, které se dá rozdělit do následujících kapitol: zasedací pořádek, dekorace stolu, výběr čaje, výběr občerstvení, zábava hostů.Někdo si může myslet, že tyto rituály jsou k ničemu, že pravidla pouze komplikují normálním lidem život. Je to právě naopak. Pravidla jsou vymyšlené pro to, aby během oslavy nebo jiné události nevznikly žádné nedorozumění, aby každý návštěvník se cítil komfortně a na svém místě. Stačí pouze znát tyto pravidla a dodržovat je.
 Když pořádáte anglickou čajovou ceremonii musíte dopředu promyslet zasedací pořádek, hosté očekávají jmenovky na místech u stolu. Stul musí být pokryty ubrusem jedné barvy, nejlépe bílé ale dovoluje se i modrá. Uprostřed stolu se umísti váza s živou kyticí, preferuje se bílá barva. Veškeré nádobí - čajové šálky, podšálky, cukřenky a konvičky musí patřit do stejné soupravy. Preferuje se porcelán bílé nebo kombinace modré a bílé barvy. Na stole musí byt dva druhy cukru – bílý a hnědý, konvice s horkou vodou a konvička s čerstvým mlékem nebo smetanou. Každý host musí mít čajovou lžičku, dezertní vidličku a nůž.
Nejdůležitější část ceremonie je výběr čaje. Většinou se hostům nabízí 5 až 10 různých čajů. Samozřejmosti je Earl Grey, Lapsang Souchong, Assam, Darjeeling. Dále následují různé čajové směsí. Doporučuje se nabídnout jednu nebo více vlastních čajových směsi, což je velice prestižní pro pořadatele čajové ceremonie.
Výběr občerstvení je také velice důležitý. Jidlo musí být sladěné, nesmí převládat pouze jedna chuť, napřiklad sladký koláček se doporučuje doplnit slaným maslem.
 Bezvadně zvládnutá organizace čajové ceremonie je základ, ale to nejdůležitější je konverzace, jejíž hlavní břemeno leží na hostiteli. Mělo by jít o témata, která zajímají všechny u stolu. Dvouhodinový monolog jednoho hosta není naplnění pravidla o konverzaci. Hostitel by měl spíš nanášet témata, provokovat debatu otázkami, na které mohou ostatní odpovídat. Konverzace by měla být odlehčená, veselá a vtipná.

Rusko
 Rusko objevilo čaj v roce 1618, kdy čínský velvyslanec dovezl čaj jako dárek ruskému carovi. Zprvu se tento dar setkal se značnou nedůvěrou carského dvoru ale časem někteří šlechtici objevilí, že čaj má povzbuzující vlastnosti a osvěžující chuť. Později se čaj dokonce setkal s oblíbou carské rodiny následkem čehož v roce 1679 uzavřelo Rusko dohodu s Čínou o dodávkách čaje výměnou za kožešiny. Brzy vyráží z Moskvy první karavana, jejíž cílem je dovézt čaj z Číny do Ruska. Dlouhá a nebezpečná cesta trvala celých 16 měsíců. Popularita čaje však v Rusku roste velice rychle a kolem roku 1700 se do Číny vypraví už několik set karavan ročně. Tento způsob dopravy se používal až do roku 1891, kdy velbloudí karavanu nahradila transsibiřská magistrála. Díky ní se Rusko začatkem 20. století zařadilo na druhé místo největších dovozců čaje, hned za Anglii.
 Podle staletí dlouhé tradice používají Rusové k přípravě čaje samovary. Samovar je velká zdobená nádoba z nerezové oceli nebo mosazi, která se dřivé vytápěla uhlím. Moderní samovary jsou většinou elektrické. Samovar se používá jako zásobník horké vody. Čaj, nebo spíše velmi silný čajový koncentrat, tzv„zavarka", se připravuje zvlášť do čajové konvice, která se pák udržuje teplá na vrcholu samovaru. Teplá „ zavarka" se nalívá do šálku a ředí se na požadovanou sílu pomocí horké vody ze samovaru. Čaj se v Rusku nejčastějí popíjí ze skleniček v kovových či stříbrných držačcích nebo z porcelánových šálků. Píje se nejvíce čaj černý, často s citronem a cukrem. K čaji se podávají nejrůznější koláččky, dorty, « pirožki » nebo zavařenina.

Jak připravit dokonalý čaj
 Prozkoumáme – li jiné, i mnohém mladší čajové ceremonie, zjistíme, že ve všech případech je jejich ústředním bodem myšlenka jednoty člověka s přírodou, s ostatními bytostmi a s celým vesmírem. Dokonce se praví, že čaj je parfém k navonění našich útrob Ať již pijeme čaj tak či onak, nezapomínejme jej pít s vědomím, že jde o ušlechtilý nápoj, který si zaslouží respekt. Mějme tuto myšlenku na pamětí, ať už pijeme čaj sami nebo s přáteli.
 Čaj je vhodné beze spěchu připravit a na příjemném místě v klidném stavu vypít. Tak vstřebáváme v míru i okolní svět, na který se většinou díváme tak roztržitě, že jej vlastně nevidíme. Objeví-li se nám pak s doušky čaje v srdci stále silnější vděčnost za to, že tak skvostný nápoj existuje a můžeme jej pít, bude to neomylný důkaz, že čaj pijeme dobře.
 Neexistuje žádný návod, jak připravit dokonalý čaj. Každá příprava čajových lístků má svoji individualitu, svoji jedinečnou spřízněnost s vodou a teplem, svůj vlastní příběh. Musí ale vždy obsahovat krásu. Tak popisuje úděl čajových mistrů Kakuzo Okakura ve své Knize o čaji.